Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kombinácia valivých sludge riffov a post-hardcorovej energie s ničivou silou grindcore je odpoveďou Američanov GAZA na otázku, či sa súčasná post éra dá posunúť ešte niekam ďalej aj žánrovo a formálne. Živelne natlakovaný, 35-minútový druhý album formácie zo Salt Lake City sa vyznačuje vokálnou a zvukovou uniformnosťou, ktorú pri spestrovaní poslucháčskeho zážitku zastupujú nápadité gitary a fantázia bubeníka, ktorý zjavne miluje oba extrémy, drone doom i grindcore. Zaujímavou stránkou sú texty a vokálna linka, ktorá má z dvoch menovaných bližšie k drone doomu. Jednotlivé výpovede zriedka presiahnu dve-tri vety, koncentrujú sa najmä na agonické preťahovanie slov a obsahovo im nechýba vôbec nič: „On sa nikdy nevráti. Armády polomŕtvych s rukami vystretými k nebu.“ Ťažko vygooglovateľná GAZA patrí k tomu lepšiemu a originálnejšiemu, čím metalovú scénu obohatil rok 2009, či už je na vás sludge príliš pomalý alebo grindcore príliš rýchly.
7 / 10
No Absolutes In Human Suffering (2012)
He Is Never Coming Back (2009)
I Don't Care Where I Go When I Die (2006)
East, EP (2004)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Black Market Activities
Stopáž: 35:20
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
